Hlášky z filmů a seriálů

Marv: „Lucille je moje kurátorka. Je lesba, ale bůhví proč. S tím svým tělem by mohla mít jakýhokoliv chlapa.”

Skriptka: „Mluvící dítě.”
Dítě č. 1: „Soudružko učitelko, je pan Ticháček hrdina?”
Dítě č. 2: „Soudružko učitelko, je pan Ticháček hrdina?”
Dítě č. 3: „Soudružko učitelko, je pan režisér hrdina?”
Režisér: „Toho berem.”

Anna: „V roce 2009 smrtící virus zdecimoval naši civilizaci a dohnal lidstvo na pokraj vyhynutí. Doktor Robert Neville zasvětil svůj život hledání léku a záchraně lidstva. 9. září 2012 asi ve 20:49 večer ten lék objevil. A ve 20:52 položil život při jeho ochraně. My jsme jeho odkaz. Toto je jeho legenda.”

Saša: „Co když vomdlim!”
Iva: „Prostě vstaneš, řekneš pane prezidente...”
Saša: „Už není prezident!”
Iva: „... tak pane Havel.”
Saša: „Havle!”
Iva: „Jmenuju se Saša Bůčková a sem jediná, komu ředitel dovolil se se slavnejma absolventama vůbec na něco zeptat, protože je starej posera!”

Edwin: „Wow, vrátil ses.”
Royce: „Zdrhnul mi odvoz.”

Tomáš: „Děvčata, já tady nechci vypadat jako nějaký staromilec, ale je přece tolik pěkných českých národních tanců.”
Iva: „Jako třeba?”
Tomáš: „Jako třeba česká beseda: ‚Páni, dámy, beseda začíná, Páni, dámy, beseda je.’ Kroj máme.”
Iva: „Ty hlídej kuře.”

Bobby ‚Iceman’ Drake: „Kam jdeš, Johne?”
John ‚Pyro’ Allerdyce: „Mám toho po krk. Jdu tam.”
Marie ‚Rogue’ D’Ancanto: „Johne, máme zůstat tady.”
John ‚Pyro’ Allerdyce: „Ty vždycky posloucháš na slovo?”

Ozzák: „Brácha, to je tak hodnej člověk, trpělivej, nezáludnej, stará se vo mě jako vo vlastního!”
Simona: „Seš vlastní.”
Ozzák: „Ale nechovám se tak, zlobim, do práce nechodim a když chodim, tak nic nedělam! Chlastam!!! Neplatim!!! Víš?”
Simona: „Vím.”
Ozzák: „Ivuška! Co ona z toho dětství má, když se vo mě pořád stará, uklízí mi, tak ráda by mi prala! A já ne a ne a ne a nechci jí to dovolit!!! Chudinka, eště sem jí řekl, že má velkej zadek, nemá!... má, ale to se přece neříká!!! FUJ, Ozzáku!!!”
Simona: „Nechceš už to patnáctý konečně dopít?”
Ozzák: „Ty už mě máš taky plný zuby, viď?”

(Poté, co se James Bond vrátil z pokoje Ruby a otřel si rtěnku z tváře, v jeho pokoji stojí další dívka.)
Dívka: „Přišla jsem kvůli té knize s obrázky.”
James Bond: „To je výborný nápad. Kam jsem ji položil? Před pár okamžiky jsem ji měl v rukou.” (Hledá knihu.)
Dívka: „Možná můžeme rozsvítit?”
James Bond: „Ne! Sama jste jako obrázek. A dvojnásobně krásný ve světle z krbu.”
Dívka: „Ale, sire Hillary!”
James Bond: „Hilly.”
Dívka: „Ale já myslela, že nemáš rád dívky, Hilly.”
James Bond: „Obvykle nemám, ale ty jsi neobvyklá. Takhle sem přijít byla inspirace. A ty jsi také inspirace.” (Obejme ji.) „Budeš mě muset inspirovat.”
Dívka: „Co říkáš?”
James Bond: „Řekl jsem, že naše setkání je jako zázrak. Ani nevím, jak se jmenuješ.”
Dívka: „Řeknu ti o sobě až později.” (Oba si lehnou do postele.) „Až ráno.”

Tomáš: „A všechno vysvětlil, i ty ženské slzy na tom kapesníku?”
Marcelka: „Ty slzy patří té paní, co toho koníka prodává, nechtěla se ho vzdát, chudinka, Zoran ji musel celé večery přemlouvat.”

Muž: „Váš manžel kráčí vedle něj! Takže buď je jeho rukojmí nebo je z něj, jak my říkáme, medvědí bukvice...”

(U výslechu.)
Mary O’Brainová: „Můžu se vás na něco zeptat? Proč žijete?”
John Preston: „Já jsem živý. A žiju, abych chránil kontinuitu této skvělé společnosti. Sloužím Librii.”
Mary O’Brianová: „Je to kruh. Existujete, abyste existoval. Jaký je účel?”
John Preston: „Jaký je smysl vaší existence?”
Mary O’Brianová: „Schopnost cítit. Protože jste nikdy nic necítil, neznáte to. Je to nutnost, jako dýchání. A bez pocitů, bez lásky, bez hněvu a bez lítosti je dýchání jenom jako tikot hodin.”
John Preston: „Pak mi ale nezbývá, než vás poslat do soudního paláce do Procesu.”
Mary O’Brianová: „Do Procesu? Tím myslíte na popravu, že?”
John Preston: „Do Procesu.”

(Tomáš nafukuje matračku.)
Iva: „Není to trochu brzo?”
Tomáš: „Na dovolenou se člověk musí připravovat průběžně.”

(U psychologa.)
Woof: „Micka Jaggera bych z postele nevyhodil, ale nejsem homosexuál.”

(Tomáš je naštvaný a pustí rádio, pravděpodobně tam hraje dechovka.)
Tomáš: „Chci chvilku klidu!”
Ozzák: „Tak já ti to vypnu.”