Hlášky z filmů a seriálů

(Kluci mají ve vazbě černocha. Přichází jeho advokát.)
Advokát: „Gratuluji. Našli jste dalšího neozbrojeného černocha. Asi bychom měli být rádi, že jste ho nezastřelili.”
Fin: „Měl u sebe zbraň.”
Advokát: „Vážně? Kdo mu ji podstrčil?”
Barba: „Vzpamatujte se.”

Tomáš Benkovský: „Co máte proti Bončajovi?”
Rudolf Janák: „Proč bych proti němu měl něco mít?”
Tomáš Benkovský: „Protože jste ho sháněl tak usilovně, že jste při tom zlomil dva prsty panu Hýkovi a když jsme vás chytili, tak jste vohrožoval Bončaje nožem.”

(Sharona hrozí výpovědí.)
Sharona: „Máte čas do tří.”
(Monk se podívá na hodinky.)
Sharona: „Ne do tří hodin, počítám do tří!”

Michael Durant: „Má vláda s vámi kvůli mně nikdy jednat nebude.”
Abdullahi ‚Firimbi’ Hassan: „Tak spolu můžeme jednat my dva, ne? Jako voják s vojákem.”
Michael Durant: „K tomu nemám oprávnění.”
Abdullahi ‚Firimbi’ Hassan: „Jasně, že ne. Můžete zabíjet, ale jednat ne. V Somálsku zabíjet znamená jednat.”

(Ivan Tomeček, Tomáš Benkovský a Oliver Hajn museli jít několik kilometrů lesem, aby se dostali do chatařské osady. Vrací se a dohadují se o tom, kdo dojde zpátky pro auto. Tomeček nasedá do auta místních policistů.)
Tomeček: „Vezmu ho do Prahy, ať s ním zkusí sestavit portrét tý Dany. Možná už ji taky bude někdo shánět... A vy zkuste ty Procházkovi.”
Hajn: (vyděšeně) „Pěšky?”
Tomeček: (Povzdechne si.) „No tak si střihněte, kdo pro to auto skočí, no.”
(Benkovský s Hajnem se na sebe podívají.)
Hajn: (rozčileně) „No já jsem do lesa chodit nechtěl! Jsou to tři kiláky!”
Benkovský: „Výbornej nápad, já se projdu rád.”
Hajn: „No já ne. Víš co? Tak pro něj skoč.” (Podává mu klíče od auta.)
Benkovský: (Vezme klíče.) „Měl bys jít se mnou, děláš chybu, podívej, jak vypadáš.”
Hajn: „Tak já budu běhat tady kolem chaty, jo?”
Benkovský: „To ti vůbec nevěřim.”
Tomeček: (Směje se.) „Pánové, jako malí, jako malí. Normální třetí bé.”

(Monk odmítá pít vodu jiné značky, než na jakou je zvyklý.)
Sharona: „Jak dlouho vydržíte bez pití?”
Monk: „To nevím. Jaký je rekord?”

Tomáš: „S tím mořem je to asi pravda.”
Lída: „Já nelžu, většinou. Ty jo?”
Tomáš: „Já taky ne, většinou. Jenom v sebeobraně. To víš, tátova výchova, stará škola.”

St. Clairová: „Pane Monku, zdá se, že jste inteligentní člověk... Chvílemi.”

Petřík Lavička: „Tati, předjel tě trabant...”
Oldřich Lavička: „No jo.”
Petřík Lavička: „Ale říkal jsi, že tě trabant nepředjede!”
Oldřich Lavička: „Jen počkej za městem!”

Lestat: „Claudie, co jsem ti říkal?”
Claudie: „Doma to nedělat.”

Lída: „Víš, co by mě zajímalo? Co řekneš Ludvíkovi, až za tebou za pár let přijde, že chce bejt fotbalista.”
Jana: „No, tak to mu asi poprvý v životě nařežu.”

(Monk chce, aby za něj Sharona zaplatila.)
Sharona: „Nemáte peněženku?”
Monk: „Dal jsem ji vyleštit.”

Eliot: (Dostal facku při výslechu.) „Možná vám dám slevu. Dvě obvinění za cenu jednoho.”

(Monk si rozbil lampu, a tak se Sharonou nakupuje novou.)
Sharona: „Co tahle?”
Monk: „Ne, tamta byla stříbrná a otočná.”
Sharona: „Nemusí být přece stejná.”
Monk: „A proč ne?”
Sharona: „Můžete si koupit jinou.”
Monk: „Jinou lampu?”
Sharona: „Co tahle, Adriane? Je krásná.”
Monk: „Není stříbrná. Musí být stříbrná.”
Sharona: „Je to jen lampa. S páskou na očích byste to nepoznal.”
Monk: „S páskou na očích bych lampu mít nemusel.”
Sharona: „To byl špatný příklad. Všechny jsou v podstatě stejné. A co tahle? Ta je hezká.”
Monk: „Ta se neotáčí, tamta se otáčela.”
Sharona: „Měl byste pro změnu zkusit nějakou jinou. Jak víte, že se ta vaše ještě vyrábí?”
Monk: „Prosím?”
Sharona: „Třeba ji už nedělají.”
Monk: „Nedělají?”
Sharona: „A co koupit fabriku a vyrábět je sám? Stálo by to 500 tisíc dolarů, ale měl byste tu svoji lampu.”

Bernadette: „Určitě bys teď nebyl radši s Howardem a Sheldonem?”
Raj: „Ne, sbližovali se nad svým těžkým dětstvím a mí pitomí rodiče stáli vždycky při mně.”