Dědictví aneb Kurvahošigutentag

Pan Košťál: „Však je to sladké, jak hovno z nutrie.”

Bohuš: „Na Lízinku, koza sa mi oběsila, sviňa.”
Kamarádi: „Na kozy!”

(Bohuš se prohlíží v zrcadle.)
Bohuš: „Dobré, ne? Dobré.”
Dr. Ulrich: „No, to je, to je dobré, no.”
Bohuš: „Pásek to má aj. Já bych si vzal tři.”
Prodavačka: „Prosím?”
Bohuš: „Tož tři ty obleky bych si vzal, no.”
Irenka: „Ježismarjá, přece si nebudeš kupovat troje stejné šaty!”
Bohuš: „Však, Irenko, však proč? Když ak su pěkné. Mně se to líbí.”
Dr. Ulrich: „To, to myslíte vážně, Bohoušku?” (Koukne se na cenovku.) „To by myslím nebylo třikrát rozumné.”
Bohuš: „Tož co, to, to, to už nemám na tři obleky nebo co?”
Dr. Ulrich: „Ale tak...”
Bohuš: „No tož! No.”
Dr. Ulrich: „Dobře, no.”
Irenka: „Kup si raději koženou bundu... a džíny.”
Bohuš: „Ale né, člověče, to by má tlačilo na kulách... No co, já potřebuju něco, aby to větralo, né? Však stejně, já doma nosim, já doma nosim co nejradši? Tepláky, ne? Tož co doma nosim nejradši?”
Dr. Ulrich: „Tepláky, víte?”
Irenka: „Nechceš nějakou kravatu?” (Nabídne mu kravatu.)
Bohuš: „Nevím... Né, tuto né. Nějaku pestrů, todle je ňáké takové posraté. Nějaků pestrů mi vyber.” (Políbí Irenku.)
Irenka: „Ale prosím tě, tady před lidma?”
Bohuš: (k prodavačce) „Slečno, vy jste taková pěkná dcérka, však vy... vás je tady škoda! Co tady budete dřít za pár korun? No! Však kolik vám tady dávajů? Moc né, co?”
Prodavačka: „Vezmete si ten oblek?”
Bohuš: „Ano, jsme domluvení, tři, ne? Slečno, pojďte ke mně! Tam vám bude dobře... nějaké koruny si vyděláte, však já mám, já mám hotel, totok, restauraci, to... kdybych já vám měl vykládat, co všecko mám, že Irenko?”
Irenka: „No snad ji ještě pozvi domů!”
Bohuš: „Však proč by nepřišla? Ať přijde... však má tam bazén, pštrosa...”
Irenka: „Pštros je můj!”
Bohuš: „Kdo ti ho kúpil, ty?”
Irenka: „Prosím tě, ty se mnou jednáš, jako bych byla tvůj majetek! Takhle se mnou mluvit nebudeš, rozumíš? Takhle teda ne!”
Bohuš: „Co tady držkuješ, člověče? To si nezvykaj! Divajte sa na ňu! Vona si snad bude stěžovat, že sa má u mě dobře, nebo co! Já jí všecko dám, všecko! Ani neuvaří! Ani nemusí, teta... chudák, stará... malá.”
Irenka: „A kdo ti dělal dneska snídani, co?”
Bohuš: „Prosím tě, však se to nedalo žrát! Co bys byla beze mňa, ty... herečko!”
(Irenka mu dá facku a odejde z obchodu.)

Vlasta: „Bohušu.”
Bohuš: „Vlasto, řekli sme bez bab!”
(Vlasta mu dá do ruky rum.)
Vlasta: „Na cestu.”
Bohuš: „To je úspěch na jednu. Ještě sa mňa porvu.”
(A odchází bez Vlasty.)

Bohuš: „Chlapi, nedělajte ze sebe křupany!”

Bohuš: „Vlasto, nedělej krávu!”

Bohuš: „Irenko, nebuď hlupá! Já ťa mám rád aj bez peněz.”

Ministr: „Ježiši Kriste! Co je tohle za člověka?!”

Bohuš: „Co chceš, Maruško?”
Maruška: „Já si chci pohladit toho koňa...”
Bohuš: „Toho si nehlaď, to je sviňa arabská!”

Doktor: „Proč jste mi neřekl, že váš otec byl nevlastní?”
Bohuš: „Cože? Můj tata že nebyl muj tata?”

(Bohuš a chlapi z lesa honí Bohušova koně.)
Bohuš: „Hatátitláá, Hatáátitlá! Chlapi, nedejchejte... ten kůň z vás cítí ten chlast a prchá!”

Ministr: „Tak kde jsem to skončil?”
Bohouš: „Na ministerstvu.”

Bohuš: „Řekni mu, doktore, kdo sů.”
Doktor: „No pan Bohumil Stejskal je bohužel budoucí majitel...”
Bohuš: „Jak bohužel... Bohužel pro něho!”
Vrchní: „Cha cha, chacha, mě vůbec nezajímá, kdo je tady majitel, pro mě tenhle pán je prostě buran, ano, a já můžu odejít kdykoliv, kdykoliv!”
Bohuš: „Tož jen di, val, val a už sa nevracaj, takový lidi já tady nepotřebuju!”
Vrchní: „Nová doba! Host vyhazuje vrchního! Já odcházim! Já odcházim! Nová doba!”

Manželka Fera: „Co do mě žďůcháš, ty vole?!”

Bohuš: „Irenko, vrať sa! Já ťa budu mít rád i bez peněz!”