Dokonalý trik

(Robert Angier předvádí majiteli divadla své triky.)
Majitel divadla: „Velmi pěkné. Opravdu velmi pěkné.”
Robert Angier: „Ještě jsem neměl příležitost pochválit vám to hezké divadlo.”
Majitel divadla: „Bude mnohem hezčí, až bude plné.”
Robert Angier: „Nedělejte si starosti.”
Majitel divadla: „To říkají všichni. Proč bych si neměl dělat starosti? Jestli je nezaujme tvůj trik, zaujme je něčí jiný.”

John Cutter: „Už víte, jak se budete jmenovat?”
Robert Angier: „Ano. Velký Danton.”
John Cutter: „Není to trochu staromódní?”
Robert Angier: „Ne, je to oduševnělé.”

Pan Alley: „Dopijte to! Chci vám něco ukázat. Myslím, že vy dokážete naší práci ocenit.”
Robert Angier: „Myslel jsem, že je tajná.”
Pan Alley: „Jste kouzelník. Kdo by vám uvěřil?”

Alfred Borden: „Síla kouzel spočívá v tajemství.”

Robert Angier: „Vždycky jsi byl lepší kouzelník. Oba to víme. Ať bylo tvoje tajemství jakékoliv, určitě uznáš, že to moje je lepší.”

Robert Angier: „Nikdy jsi nepochopil, proč to děláme. Publikum zná pravdu. Svět je jednoduchý. Plný utrpení. Tvrdý... tvrdý skrz naskrz. Ale když je dokážeš ošálit, i kdyby jen na sekundu, pak v nich vyvoláš údiv. A pak... pak uvidíš něco velmi výjimečného.”

(Na popravišti.)
Strážník: „Chcete něco říct?”
Alfred Borden: „Abrakadabra.”

John Cutter: „Každé kouzlo se skládá ze tří částí, neboli aktů. První část se nazývá příslib. Kouzelník vám ukáže něco obyčejného. Balíček karet, ptáka nebo nějakého člověka. Ukáže vám tento objekt. Možná vás požádá, abyste si ho prohlédli zblízka, abyste se ujistili, že je opravdu skutečný, neupravený, obyčejný. Většinou ale obyčejný samozřejmě není. Druhý akt se nazývá proměna. Kouzelník vezme tu obyčejnou věc, a udělá s ní něco neobyčejného. Teď hledáte to tajemství, ale nenajdete ho, protože ve skutečnosti ho nehledáte. Vlastně to ani vědět nechcete. Chcete se nechat... ošálit. Ale tleskat ještě nebudete, protože nechat něco zmizet prostě nestačí. Musí se to znovu objevit. Proto má každé kouzlo ještě třetí část. Nejtěžší část. Říká se jí... vrchol.”

John Cutter: „Posedlost je hra mladých mužů.”

Robert Angier: „Nikoho nezajímá muž v bedně.”

(Alfred ukazuje Sarah trik s chycením kulky.)
Alfred Borden: „Vystřel na mě.”
Sarah Bordenová: „Mám tě střelit?”
Alfred Borden: „Dělej, vystřel na mě.”
(Alfred podává Sarah pistoli.)
Alfred Borden: „Přímo sem.”
(Alfred ukazuje na svou hruď.)
Sarah Bordenová: „Ne, nemůžu.”
(Sarah namíří jinam.)
Alfred Borden: „Ne, ne, tam ne. Střel mě sem. Ne...”
(Sarah vystřelí vedle Alfreda. Alfred však kulku chytí.)
Alfred Borden: „Jak to...?”
(Sarah se směje.)
Sarah Bordenová: „To je dost dobré, řekni mi, jak to děláš?”
Alfred Borden: „Ne, to nemůžu.”
Sarah Bordenová: „Dobře, ale pak to nemůžeš dělat.”

(V krematoriu.)
Robert Angier: „Jaký jsi udělal uzel?”
Alfred Borden: „Nevím.”
Robert Angier: „Ty nevíš?”
(Alfred Borden odchází. Robert Angier na něj křičí.)
Robert Angier: „Ty nevíš?”

Sarah Bordenová: „Miluješ mě?”
Alfred Borden: „Dnes ne.”

(U Tesly. Na stole leží hromada klobouků. Angier odchází.)
Pan Alley: „Nezapomeňte si svůj klobouk.”
Rupert Angier: „Který je můj?”
Nikola Tesla: „Všechny jsou vaše.”

Julia McCullough: „Vymyslela jsem ti jméno. Velký Danton. Líbí se ti to? Je to oduševnělé.”
Robert Angier: „Je to francouzské.”