Equilibrium

DuPont: „Vyřešíme to bez zbytečných problémů.”
John Preston: „Ne! Ne bez problémů!”
(Preston postřílí všechny vojáky v místnosti a otočí se na obrazovku, kde je DuPont.)
John Preston: „Jdu za tebou!”
(Rozstřelí obrazovku.)

(John míří na bezbranného DuPonta.)
DuPont: „Počkej! Počkej... Podívej se na mě. Jsem živý. Žiju. Dýchám. A cítím. Teď když to víš, dokážeš mě zabít? Určitě to stojí za tu cenu?”
(John si vybaví obličej Mary chvíli před smrtí.)
John Preston: „Strašne rád ji zaplatím.”
(Zastřelí DuPonta.)

(U výslechu.)
John Preston: „Jak se jmenujete?”
Mary O’Brianová: „O’Brianová. Mary.”
John Preston: „Tak, Mary... Buď můžete počkat na techniky ze Soudního paláce nebo to můžete říct mně. Kdo jsou vaši přátelé?”
Mary O’Brianová: „Myslím, že vy nemáte ani tušení, co slovo přítel znamená. Přítel...”

(Vojáci odvedli Brandta.)
DuPont: „Jakmile byla podána žaloba, jsem podle zákona oprávněn nařídit prohledání vašich věcí. Myslíte, že je to nezbytně nutné nebo jsem až příliš důkladný?”
John Preston: „Jak jste řekl, pane. Takový je zákon.”
DuPont: „A konec vašeho kolegy vás ani trochu nezneklidňuje?”
John Preston: „Jediné, co mě zneklidňuje, je to, že jsem Otcovým nástrojem proti Podzemí, a neměl tu čest mluvit s ním.”
DuPont: „Víte, že Otec nikomu zásadně audience neudílí.”
John Preston: „Ani muži, který mu přivede Rezistenci?”

(Vejdou do skryté místnosti, kde má Mary skryté EC-10 věci.)
Mary O’Brianová: „Všechno to spálíte?”
John Preston: „Ale nakonec ano.”

DuPont: „Kleriku Prestone.”
John Preston: „Pane.”
DuPont: „Slyšel jsem znepokujující fámu.”
John Preston: „Fámu, pane?”
DuPont: „Ano. Tvrdí, že jeden z našich, jeden z kleriků, tajně přestal brát svou dávku. Že jeden z naší elitní jednotky dovede cítit.”
John Preston: „Cítit?”
(DuPont bouchne pěstí do stolu.)
DuPont: „Zahrávate si se mnou, kleriku?”
John Preston: „Ne, pane.”
DuPont: „Bylo mi řečeno, že někdo z nás kontaktoval Rezistenci. Řekl byste mi tedy laskavě, velmi přesně, co jste v poslední době dělal?”
John Preston: „Ano. Snažil se kontaktovat Rezistenci.”
DuPont: „Tak snažil. A jak hodláte odhalit a dopadnout ty zrádce, když se stále jenom snažíte?”
John Preston: „Máte absolutně stoprocentní pravdu, pane.”
DuPont: „Ovšemže mám. Klerikové jsou poslední možnost obrany. Jestli nás Rezistence zkompromituje, budeme zničeni. Otec bude zničen.”
John Preston: „Zdvojnásobím své úsilí v hledání Rezistence. Najdu zrádce a dovedu je všechny před shromáždění Rady.”
DuPont: „Udělejte to.”

John Preston: „Každý návrat ze Spodiny mi připomene, proč děláme, co děláme.”
Errol Partridge: „Vážně?”
John Preston: „Cos říkal?”
(Partridge si dá dávku Prozia.)
Errol Partridge: „Ano.”

(U výslechu.)
John Preston: „Errol Partridge.”
Mary O’Brianová: „Mělo by mi to snad něco říkat?”
John Preston: „Znala jste ho. Grammaton klerik, první třída.”
Mary O’Brianová: „Přehled zpráv: Jsem cituschopná a nikdy se netahám s kleriky.”
(John jí ukáže fotku, na které je s Partridgem.)
John Preston: „Chci vědět všechno.”
Mary O’Brianová: „Aha. Navrhla bych vám zeptat se jeho, ale chápu, že je zřejmě mrtvý. Zabit přáteli z Tetragrammatonu.”
John Preston: „Nebyl zabit přáteli, ale mnou.”

(John je s Jürgenem v Podzemí.)
Jürgen: „Byl jsem jako ty. První, co se o pocitech naučíš, je, že mají svou cenu. Dokonalý paradox. Ale bez sebeovládání a bez sebekázně je cit zmatkem.”
John Preston: „Ale kde je rozdíl mezi...”
Jürgen: „Rozdíl je v tom, že pokud chceme cítit, můžeme. Pouze někteří z nás se musí zříct té rozkoše, aby ji ostatní mohli mít. Jen pár z nás se musí donutit necítit. Jako já, jako ty.”
John Preston: „Co mohu udělat?”
Jürgen: „Zabít Otce.”

Otec: „Prozium. Skvělý utišující lék. Opiát našich lidí. Tmel naší velké společnosti. Hojivá mast a spása, která nás oprostila od patosu, od smutku, od hluboké propasti melancholie a nenávisti. S Proziem vymažeme trápení, zničíme žárlivost, vymýtíme vztek. Že s nimi zmizí i jejich sestry - láska, radost, a eufórie - bereme jako spravedlivou oběť. Proto přijímáme Prozium, neboť to všechno dohromady přispívá k velikosti nás a naší společnosti.”

(Brandt vede Johna před lidi.)
Brandt: „Tento muž, tento nejvyšší klerik, přestal brát dávku! On cítí! On je ten parazit, který ujídá jádro naší skvělé společnosti! A já... Já ho přivádím před váš soud!”
(Kopne Johna do žeber a skloní se k němu.)
Brandt: „Já vám to říkal, že s vámi jednou udělám kariéru.”

Otec: „Probuď se. S tváří nového dne se probouzíme k dalším úspěchům. Učiníme další krok v našem přechodu za naším neochvějným cílem jít statečně dopředu, do jistoty našeho kolektivního osudu.”

John Preston: „Pane.”
DuPont: „Ano, kleriku?”
John Preston: „Žádal jste, abych se stal Otcovým nástrojem proti Rezistenci. Začnu dnes. Přeji si, s vaším svolením, najít Podzemí už jednou provždy.”
DuPont: „A zničit je.”
John Preston: „A zničit je.”
DuPont: „Dobře. Proveďte.”

(John je napojený na polygrafu, před ním obrazovka s Otcem.)
Otec: „Prestone. Brandtova práce byla prostá. Dát ti pocit víry. Dát ti pocit klidu. Roky jsem se pokoušel dostat nějakého agenta do Podzemí, dokud mě nenapadlo postupně proniknout do jejich zrádných duší, postupně získat jejich důvěru. Můj člověk by musel myslet jako oni, musel by cítit jako oni. Ale kde takového muže najít? Muže se schopností cítit, kterou ještě neobjevil.”
John Preston: „Ale... Vždyť mě neznáte.”
Otec: „Ne?”
(Obraz se přemění a místo Otce je na něm DuPont.)
DuPont: „Nedívejte se tak překvapeně, Prestone.” (polygraf dělá větší hustotu čar) „Proč by měl být Otec víc než jiné politické loutky? Skutečný otec zemřel už před lety. Rada jednoduše vybrala mě, abych následoval Otcovu tradici. A vy, Prestone, předpokládaný spasitel Rezistence, jste se stal jejím ničitelem. A spolu s nimi jste se mi odevzdal i vy. Klidně. Snadno. A naprosto bez potíží.”
(Polygraf dělal obrovský rozkmit čar, najednou pípne a dělá rovné čáry.)
John Preston: „Ne.”
Mladší technik: „O, sakra.”
John Preston: „Bez potíží ne.”
(Z rukávu mu vyletí pistole a on postřílí vojáky.)
John Preston: „Už běžím.”
(Rozestřelí obrazovku.)

(John právě pozabíjel všechny kleriky, co hlídali DuPonta. Brand se chystá Johna zabít.)
Brandt: „Dejte pozor na uniformu, kleriku.”
(Tasí katanu.)
Brandt: „Chci ji nosit ještě hodně dlouho.”