Labyrint (1986)

Dělová koule: „Trefila jsem něco nebo ne?”

Sarah: „To je ten hrad nad městečkem skřítků?”
Jareth the Goblin King: „Vrať se, Sarah. Vrať se, než bude pozdě.”
Sarah: „To nemohu. Copak nechápeš, že to nejde?”
Jareth the Goblin King: „Jaká škoda.”

(Sarah a Hoggle odcházejí od mudrce.)
Mudrcův klobouk: „Tak to by bylo, další páreček hlupáků. Ó, dělat i klobouk je zábavné.”

Sarah: „Překonala jsem nebezpečí a nesčíselné útrapy, abych došla až sem do hradu nad městečkem skřítků a dostala zpět dítě, které jsi mi vzal. Má vůle...”
Jaret the Goblin King: „Přestaň! Počkej. Podívej, Sarah. Podívej, co ti nabízím. Tvoje sny.”
Sarah: „A mé království je stejně velké.”
Jaret the Goblin King: „Žádám přece tak málo. Dovol, abych tě ovládal, a můžeš mít všechno, co chceš.”
Sarah: „A mé království je stejně velké... Hrome, tenhle verš si nikdy nezapamatuju!”
Jaret the Goblin King: „Boj se mě, miluj mě, dělej, co říkám, a já budu tvým otrokem.”
Sarah: „A mé království je stejně velké... A mé království je stejně tak velké... Nemáš nade mnou žádnou moc! Nemáš nade mnou žádnou moc!”

Sarah: „Kam vedou tyto dveře?”
Levé klepadlo: „Cože?”
Pravé klepadlo: „Vím já? My jsme jenom klepadla.”
Sarah: „A jak se dostanu dovnitř?”
Pravé klepadlo: „Zaklepej a dveře se ti otevřou.”
Sarah: „Ludo...”
(Sarah chce dát kruh zpátky do úst pravému klepadlu.)
Pravé klepadlo: „Ne, já tu věc zpátky nechci!”
Sarah: „Ale já chci zaklepat.”
Levé klepadlo: „On ten kruh zpátky nechce. A vůbec se mu nedivím.”
(Sarah proto zacpe klepadlu nos a až už nemůže zadržet dech, vrazí mu kruh zpátky do úst a zaklepe.)
Sarah: „Promiň.”
Pravé klepadlo: „To nic, jsem na to zvyklý.”

(Sarah uvidí vílu.)
Sarah: „Oh, jak rozkošné.”
Hoggle: „Padesát sedm!”
Sarah: „Jak jsi mohl?”
Hoggle: „Ták.”
Sarah: „Chudinka. Ty netvore. Au! Kousla mě.”
Hoggle: „No a co jsi čekala od víly?”
Sarah: „Myslela jsem, že jsou hodné. Že plní přání.”
Hoggle: „No, viděla jsi, co dokáží, ne?”

Sarah: „Jaký je tohle labyrint? Vždyť tady nejsou žádné zatáčky. Vede to pořád rovně.”

Sarah: „Jsi příšerný.”
Hoggle: „Nejsem. Já jsem Hoggle a kdo jsi ty?”
Sarah: „Sarah.”
Hoggle: „To jsem si myslel.”

Sarah: „Dej mi to dítě. Překonala jsem nevýslovná nebezpečí a nesčíselné útrapy, abych došla až sem, do hradu nad městečkem skřítků a dostala zpět dítě, které jsi mi vzal. Protože má vůle je stejně tak silná jako tvá a mé království je stejně tak velké... Má vůle je stejně silná jako tvá a království stejně velké jako... Tenhle verš si nikdy nezapamatuju!”

(K Tobymu.)
Jaret the Goblin King: „Za devět hodin a dvacet tři minut budeš můj!”

(Sarah si dívá na labyrint.)
Sarah: „Nepřipadá mi to daleko.”
Jareth the Goblin King: „Je to dál, než si myslíš, a čas utíká. Na projití labyrintu máš třináct hodin, pak se tvůj malý bratříček stane navždy jedním z nás. Jaká škoda.”

Červ: „Hoj.”
Sarah: „Řekl jsi ahoj?”
Červ: „Ne, řekl jsem hoj, ale výjde to nastejno.”

Sarah: „Dej mi to dítě.”
Jaret the Goblin King: „Sarah, opatrně. Dosud jsem byl velkorysý, ale umím být i krutý.”
Sarah: „Velkorysý? Co velkorysého jsi udělal?”
Jaret the Goblin King: „Všechno! Udělal jsem úplně všechno, co jsi chtěla. Přála sis, abych to děcko odnesl a já to udělal. Zpíval jsem, jak jsi pískala. Změnil jsem běh času. Obrátil jsem svět vzhůru nohama a všechno jsem to dělal pro tebe! Plnit tvá očekávání mě velmi vyčerpává.”