Mrtví jako já (seriál)

(Georga neposlouchá ohledně braní duší, a tím naštve svého šéfa Ruba.)
Georga: „Takže mě už nemáš rád?”
Rube: „Zrovna teď ne.” (odejde)
Mason: „To bude v pořádku, na mě je naštvaný v jednom kuse. On je jak velká sopka, co zuří, a my jsme malí mravenečci, co před ním utíkají. Ale tebe, tebe má rád, nebude se na tebe zlobit dlouho.”
Georga: „Kolik? Dny? Týdny?”
Mason: „Co je po tom?”
Georga: „Měsíce?”
Mason: „Jo, to bude ono.”

(V letadle se novomanžel ‚zaplete’ s letuškou, která před tím jedla arašídy, na které je novomanžel alergický. Novomanžel zemře na alergickou reakci a nevěsta uškrtí letušku svým svatebním závojem.)
Kapitán letu: (klidně) „Před startem nás ještě čeká zdržení, lidi.”

Rube: „Dojezte a zmizte! Georgo, ty ne, tebe si chci podat!”

(U parkovacího automatu.)
Mason: „Kam jdou všechny ty mince? Nepřipadá mi to moc velké.”
Roxy: „Pod chodníky je síť trubek. Každé tři čtyři hodiny automaty vyprázdní zásobník, peníze projedou trubkami a spadnou do trezoru parkovacího úřadu.”
Mason: „Můj bože, vážně?”
Roxy: „Máš místo mozku slámu.”

George: „Proč bych ti měla pomáhat?”
Daisy: „Protože máš laskavé srdce a, možná se opakuju, jde o hromadu peněz.”
George: „Kolik?”
Daisy: „Kupy... Víš, kolik nul má kupa peněz?”

(Masonův zahradní výprodej. Dáma si všimne matrace s několika dírami od kulek a zaschlou krví.)
Dáma: „Co je to za díry?”
Mason: „Tak to je vážně šíleně veselá historka. Jsou to nefalšované výstře...” (Mason se zarazí) „Vlastně je to docela smutné...”

Roxy: (prohlíží si spis bývalého Daisyna přítele) „Scházela ses s vážně divným chlapíkem... Podvody, napadení, špatný účes...”
Daisy: „Jo, tak to byl zloduch!”

(Daisy je na hromadném rande naslepo.)
Daisy: „Cítím posedlost UFO.”
Juan: „Nejsem posedlý UFO.”
Daisy: „Dobře.”
Juan: „Ale v jednom jsem přiletěl. Bylo velké...”
Daisy: „Velké? Páni!”

Daisy: „Cítím pohromu.”
Mason: „Ne, pět mrtvých není pohroma.”
George: „A co je pohroma?”
Mason: „Víc než pět. Pět není nic.”
George: „Kolik?”
Mason: „Patnáct až dvacet - pohroma. Dvacet jedna a víc - katastrofa. Osm až patnáct - kalamita.”
Rube: „Pod sedm?”
Mason: „To je ostuda.”

Daisy: „Já vždycky chtěla vyloupit obchod s alkoholem.”
Mason: „S tím ti rád pomůžu.”
Daisy: „Fajn. Budeme další Bonnie a Clyde.”
Mason: „Vážně?”
Daisy: „Ne. Nikdy. Ani náhodou.”

Kiffany: „Co by sis dala?”
George: „Pomstu!”
Kiffany: „Pomsta došla. Ale ostatního máme dost...”

(Fiona se hrabe ve skříni.)
George: „Co to děláš?”
Fiona: „Kradu tužky.”
George: „No... ty opravdu dobré jsou až tam nahoře.”

George: „Kdybych nebyla mrtvá, rozhodně by mě to zabilo.”

Penny: „Jako vždy.”
Kiffany: „Ledový čaj bez ledu?”
Penny: „Přesně.”
Rube: „Pořád ten nesmysl s ledem?”
Penny: „Hej, až se taky utopíš na Titanicu, uvidíme, jak budeš mít rád led.”

(Navzdory všem pravidlům, Georga prozradí svou totožnost své sestře, která si myslí, že je mrtvá. Setkají se spolu a Georga jí půjčí svého Mustanga. Zaparkují.)
Georga: „Teda. Sice jsem už pět let mrtvá, ale bylo to pěkně děsivý.”