Návštěvníci 2: V chodbách času

(Jacquouille s Jean-Pierrem jsou ve středověku.)
Jean-Pierre Goulard: „Měl jsem být na golfu, a místo toho jsem uprostřed Stoleté války!”

Béatrice Goulardová: „Milý služebníku, je to velmi vážný problém. Pan Jacquard se dostal do vašeho století, je to jasné?”
Jacquouille la Fripouille: „Ano.”
Béatrice Goulardová: „A je nemyslitelné pana Jacquarda v té době zanechat.”
Jacquouille la Fripouille: „Ano.”
Béatrice Goulardová: „Musíme překonat časoprostor. Nevíte jak?”
(Jacquouille se zatváří zmateně.)
Béatrice Goulardová: „Bože, nerozumí. Navrátit ho, poslat v čase.”
Jacquouille la Fripouille: „Poslat v čase?”
Béatrice Goulardová: „Ano, o to tu jde. Ale jak, to už je na vás.”
Jacquouille la Fripouille: „Jest to velkou poctou pro mého potomka stát se podkoním u pana Godefroye.”
Béatrice Goulardová: „Ale ne, pane Jacqui. Jacquard nikdy nebude podkoním, on je tu u nás pán. Je sofistikovanej. Moc. Nesnese tehdejší klima. Musíte se vrátit a přivést nám Jacquese-Henriho. Zbyla vám kapka toho lektvaru, pane Jacqui?”
Jacquouille la Fripouille: „Pryč s tím odporným lektvarem! Už nikdy se ho ret můj nedotkne! Fuj!” (odplivne na zem)

(Po vybuchnutí televize.)
Jacquouille la Fripouille: „Trubadúří skříň shořela, toť dílo Satanovo!”

(Godefroy zachrání Jacquoilleovi život.)
Jacquouille la Fripouille: „Velké díky, můj pane! Hosana pro vás a vaši rodinu!”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ty darebáku! Copak ty nejsi v budoucím čase? Já myslel, žes přinutil svého vnoučka, aby tě zde zastoupil!”
Jacquouille la Fripouille: „Ne, ne...”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Jest zde, v mé věži. Do rukou vzal jej bratr Ponce.”
Jacquouille la Fripouille: „Můj prapravnouček a právo útrpné, ale toť chudák!”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Nějaká odporná stvůra uzmula vévodovi Puglie klenoty a svatý zoubek svaté Rolandy. Ten hanebník jest příčinou, že nejsem ženat, ani potomků počal. Nemáš o někom patrnost?”
(Jacquouille se zhrozí, protože je sám ukradl.)
Jacquouille la Fripouille: „To nevím...”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Pověřuji tě vyšetřit to a najít toho bídáka. Dám ho zaživa stáhnout z kůže a rozčtvrtit.”
Jacquouille la Fripouille: „Rozčtvrtit?”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Nebude v nás lítosti!”

Ganelon: „Pane! Jacqouille odmítá dbáti vašich rozkazů. Dal se v útěk. Dovolte mi lapiti jej a namastiti jeho posed.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ne, drahý Ganelone, toť projev radosti z návratu. Necháme ho, aby hrdlo své do němoty prolil. Tou opicí pozře.”

(Mniši zabaví Jacquardovi všemožné hračky.)
Bratr Ponce: „Nuž na oheň, jest oheň duše záchrana.”
Jacques-Henri Jacquard: „To je jen taková legrácka. To není moje.”
Bratr Ponce: „Na oheň s ním, spálit!”
Dav: „Spálit!”
Jacques-Henri Jacquard: „To je jen sranda. Copak nemáte smysl pro humor?”

(Vše se chystá na upálení Jacquarda.)
Jacques-Henri Jacquard: „Poslyšte, vy jeden velkej Manitou. Jsem připravenej dát se k vaší sektě a poslat vám mastnej šek, jakmile budu zase doma.”
Bratr Ponce: „Přiznej svou víru v Belzebuba a zemřeš v pokoji!”
Jacques-Henri Jacquard: „Ty asi nerozumíš francouzsky, skopová hlavo!”

(Jacquouille s Godefroyem nastoupí do auta.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Tak dělej, pravils, že umíš řídit povoz.”
Jacquouille la Fripouille: „Už jedeme, pane.”
(Aniž by nastartoval motor, začne dupat na plynový pedál. Godefroy se na něj chvíli dívá.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Nic to nekoná, burane. Žádný hluk.”
Jacquouille la Fripouille: „Mačkám tu páku stejně krásně, jako ji dokázala mačkat paní Ginette, pane. Na co je teda všechno tohleto?”
(Začne sebou házet a omylem kopne do ruční brzdy.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Sesedni ze sedla, nejsi kočírování znalý.”
(Auto se rozjede.)
Jacquouille la Fripouille: „Hosana! Hosana! Hosana!”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Drž pevně otěže, brachu.”

(Godefroy zachrání Jacquarda před upálením.)
Jacques-Henri Jacquard: „Konečně jste si na mě udělal čas. Co je to tu za cirkus, kdo jsou ty cvoci?”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Nebeský Bože! Tys přece pravnoučkem Jacquille.”
Jacques-Henri Jacquard: „Nejsem vnouček žádnýho vola a chci co nejrychlejc do hotelu!”

(Jacquouille troubí před bránou na roh.)
Jean-Pierre Goulard: „Který trouba tu troubí?!”

(Kapitán vejde na zahradu, kde je Godefroye s Jacquouillem.)
Kapitán Batardet: „Je tu někdo?”
Jacquouille la Fripouille: „To je profous, pane!”
(Oba začnou tasit meče.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Zneškodníme ho! Neměj slitování!”

Béatrice Goulardová: „Paní Ginette, řekněte vašemu společníkovi, aby ráčil nechat na pokoji ty hasiče. Ti... zbrojnoši v helmách to zvládnou docela dobře sami.”
Ginette Scarlettová: „Co mám říct? To teda nechápu.”
Béatrice Goulardová: „Že ho nepotřebují. Je to jednoduché, ne?”

(Kapitán vyslýchá sekretářku ohledně zmizení Jacquarda.)
Sekretářka: (na kapitána) „Pan Jacquard je milovníkem dobrého vína, jak říkáte. Rád ho pije...”
(Ve dveřích se objeví Jacquouille.)
Jacquouille la Fripouille: „Na zdraví, vy holozadci!”
Kapitán Batardet: „Co tu dělá ten vandrák?”
Sekretářka: „On je šéfův bratr.”
Kapitán Batardet: „Tak tedy ten chlastá nepochybně.”

Bratr Ponce: (na Godefroye) „Zatýkám tě! Ten bídník právě přiznal, že ses paktoval s Ďáblem!”
Jacques-Henri Jacquard: „Spálil mýho Land Rovera...”
Bratr Ponce: „A pak dále, že jsi dal spálit jmenovaného Range Roberta.”

(Jacquouille vezme z regálu v obchodě sklenici plněnou párky a čočkou.)
Jacquouille la Fripouille: „Paní Ginette, mám bujné boby a hodnou jitrnici.”
(Snaží se je otevřít.)
Jacquouille la Fripouille: „Nedají se pozřít, toť zlodějna!”