Památné výroky

John: (k Molly, převlečené za doktora Hoopera) „Je s podivem, čeho jsou někteří lidé schopní, aby se prosadili v mužském světě.”

(Sherlock se s Watsonem baví o případu, najednou vytáhne růžový kufr.)
Watson: „To je kufřík růžové dámy. To je kufřík Jennifer Wilsonové.”
Sherlock: „Ano, očividně.” (Watson mlčí a pozoruje kufřík.) „Možná bych měl zmínit, že jsem ji nezabil.”

(Robb přikazuje svolat všechny vazaly, aby mohl osvobodit svého otce.)
Theon: „Bojíš se?”
Robb: (Podívá se na ruku, která se třepe.) „Asi.”
Theon: „Dobře.”
Robb: „Proč je to dobře?”
Theon: „To znamená, že nejseš pitomý.”

(Poté, co Sherlock neochotně řekne Mary, že skládá ubrousky z YouTube, Mary jakože zavolá její známá - smluvené heslo Mary a Johna, když si chtějí říct něco v soukromí.)
Mary: „Skládá ubrousky z YouTube.”
Joch: „No a tak se nudí.”
Mary: „Je strachy bez sebe!”

Pierce: „Jednou jsem i skočil do sopky.”
Lucifer: „Ty jsi přežil horoucí lávu?”
Pierce: „Jo, to byl drsný půlrok.”

Sherlock: „Kdybych stál o poezii, přečetl bych si Johnovy e-maily jeho přítelkyni.”

Sherlock: (skoro dojatě) „Sotva mě teď budete potřebovat poblíž, když čekáte opravdové dítě...”

Sherlock: „Ach. Jako vždy se díváš, ale nenahlížíš. Pro tebe je svět neproniknutelné tajemství, pro mě otevřená kniha. Chladná logika versus romantický rozmar, to je tvá volba. Nedokážeš si spojit činy s jejich následky. Takže naposledy - jestli chceš mít to chrastítko, tak ho neházej na zem, hm?”

(Daryl a Carol rozevřou dveře, na kterých je řetěz. Dveře jsou tedy jen velmi málo otevřené. Carol proleze bez potíží, ale ramenatý Daryl se vejde akorát.)
Daryl: „No, je dobře, že jsme neměli snídani.”

(Jaime Lannister se baví se zajatým Edmurem Tullym.)
Edmure: „Ty jsi dobře vypadající chlap, Lannistere. Oblouk tvé čelisti, nádherná zlatá zbroj... Zeptám se tě na jedno. Jak se sebou sakra dokážeš žít?”

(Sherlock chce překvapit Watsona.)
Sherlock: „Stavím se na Baker Street. Třeba vyskočím z dortu.”

Otec: „Ty nevíš, kolik je hodin?”
Cher: „K těmhle šatům se hodinky nehodí, tati.”

(Sherlock s Watsonem přicházejí na místo činu a Lestrade je informuje.)
Sherlock: „I my sledujeme zprávy.”
Watson: „Řekls nuda a přepnul to.”

Mycroft: „Tenhle spor mezi námi je zkrátka dětinský. Lidé budou trpět. A víš, jak to vždy rozčiluje mámu.”
Sherlock: „Já ji rozčiluji? Já? To jsem nebyl já, kdo jí rozčílil, Mycrofte!”
Watson: „Ne. Ne, moment... Máma? Kdo je Máma?”
Sherlock: „Matka. Naše matka. Toto je můj bratr, Mycroft.”

Sherlock: „Zavolal sis mě jen proto, abys mě ponižoval?”
Mycroft: „Ano.”