Hlášky 1 - 11 / 11
17. 4. 2018 - 1:56 | 567 znaků | posláno 11x | známka 2,41 (29x)
William Parish: „Napadlo mě... Když jsi tady, a jak se zdá, zaneprázdněný, jak to vypadá s tvojí prací jinde?”
Joe Black: „Když ses dnes ráno holil, nebylo to jen holení.”
William Parish: „Jak to myslíš?”
Joe Black: „Vymýšlel jsi nápady, plánoval, rozhodoval ses, je to tak?”
William Parish: „Asi ano.”
Joe Black: „Chápeš ten pojem. Zatímco část tvého já dělá jednu věc, další část dělá něco jiného, možná se dokonce věnuje práci. Je to tak?”
William Parish: „Takže tomu rozumíš. Gratuluju. Teď to znásob nekonečnem, ponoř do hlubin věčnosti a stejně stěží pochopíš, o čem mluvím.”
25. 12. 2017 - 19:07 | 733 znaků | posláno 10x | známka 2,53 (17x)
William Parrish: „Kdo jsi?”
Hlas: „Představ si tisíciletí znásobené dlouhými věky složenými z nekonečna. Tak dlouho jsem na světě. Ale bylo to teprve nedávno, kdy jsi vyprovokoval můj zájem. Říkej tomu nuda. Navštívila tě moje přirozená zvědavost, nejvytrvalejší a nejdůležitější prvek na světě.”
William Parrish: „Proč?”
Hlas: „Chci se porozhlédnout po světě, než si tě odvedu.”
William Parrish: „Kam?”
Hlas: „Potřebuju někoho schopného, moudrého a zkušeného. A tohle všechno o tobě píšou ve tvých doporučeních. Zvolil jsem si tě.”
William Parrish: „Abych udělal co?”
Hlas: „Ukázal mi svět. Byl můj průvodce. A na oplátku dostaneš...”
William Parrish: „Co?”
Hlas: „Čas. Minuty, dny, týdny. Nebudeme se zatěžovat detaily. Důležité je, abych se nenudil.”
20. 11. 2017 - 14:19 | 72 znaků | posláno 11x | známka 2,73 (15x)
Drew: „Kdo by to řekl? Vy a agent daňového úřadu.”
Joe Black: „Smrt a daně.”
15. 10. 2017 - 1:38 | 530 znaků | posláno 4x | známka 2,63 (8x)
Hlas: „Ano.”
William Parrish: „Ano co?”
Hlas: „Ano je odpověď na tvoji otázku.”
William Parrish: „Na jakou otázku?”
Hlas: „No tak, Bille. Na tvoji otázku. Na kterou se ptáš sám sebe stále častěji. Když lapáš po dechu při squashi, když dobíháš letadlo, včera v noci v posteli a dneska ráno v kanceláři. Otázku, která ti vězí v hrdle, dusí krev ve tvém mozku, která ti znovu a znovu zvoní v uších, když si ji pokládáš.”
William Parrish: „Ta otázka...”
Hlas: „Ano, Bille. Ta otázka. Ta otázka.”
William Parrish: „Umřu?”
Hlas: (Poprvé se ukáže.) „Ano.”
19. 5. 2017 - 1:33 | 702 znaků | posláno 5x | známka 2,25 (8x)
(William se v pracovně chytne za srdce.)
Hlas: „Ano. Ano.”
William Parrish: „Ano co?”
Hlas: „Ano je odpověď na tvoji otázku.”
William Parrish: „Já jsem se na nic neptal.”
Hlas: „Myslím, že ptal.”
William Parrish: „Kdo jsi? Hergot, co se tady děje?”
Hlas: „Myslím, že víš.”
William Parrish: „To nevím.”
Hlas: „Zkus to. Protože kdybys to nezkusil, jako bys nežil.”
William Parrish: „O čem to mluvíš?”
Hlas: „O tom, o čem jsi mluvil ty.”
William Parrish: „Co to je za člověka? Řekni mi, kdo jsi.”
Hlas: „Ty mi přikazuješ?”
William Parrish: „Ne. Omlouvám se, já...”
Hlas: „Ty se neomlouváš. Snažíš se vzít situaci do svých rukou. Ale ty víš, že tuhle situaci vzít do svých rukou nemůžeš. To stačí. Prozatím.” (Parrishova bolest skončí.)
9. 2. 2017 - 6:01 | 895 znaků | posláno 17x | známka 2,91 (11x)
William Parrish: „To je jeden přítel. Poprosil jsem ho, aby se zastavil. Dali jsme se do řeči... Zůstane s námi na večeři.”
Quince: „To je skvělé.”
Allison Parrish: „Rádi vás poznáváme. Ale byli bychom raději, kdyby vás otec představil...”
Smrt: „Taky vás rád poznávám.”
William Parrish: „Tohle je moje dcera Allison a její manžel Quince. A Drew. Moje pravá ruka. Pracujeme spolu.”
Allison Parrish: „Tati, má tvůj přítel nějaké jméno?”
William Parrish: „Jméno?”
Drew: „Jak si říká...”
William Parrish: „Promiňte. Tohle je... To je...”
Allison Parrish: „Sem s tím jménem.”
Drew: „To napětí mě zabije.”
William Parrish: „Úplně mi to vyypadlo z hlavy. Omlouvám se. To je... Joe.”
Drew: „Jen Joe...”
Allison Parrish: „Krásné jméno...”
Quince: „Taky si myslím.”
Joe: „Ahoj.”
Drew: „A jak dál?”
William Parrish: „Jak to myslíš?”
Drew: „Třeba Smith nebo Jones nebo...”
William Parrish: „Black.”
Allison Parrish: „Konečně. Těší mě, pane Blacku.”
1. 12. 2015 - 7:50 | 288 znaků | posláno 12x | známka 2,61 (18x)
Joe Black: „Jak je?”
William Parish: „Proč se staráš?”
Joe Black: „Jen se ptám, Bille.”
William Parish: „Chceš to vědět? Povím ti to. Dneska večer roklí šeré smrti nepůjdu, ale poženu se tryskem. Můj obchod mi ukradli dva mizerní piráti. A skoro jsem zapomněl: Moje dcera se zamilovala do smrti.”
30. 11. 2015 - 5:34 | 168 znaků | posláno 10x | známka 2,92 (13x)
William Parrish: „Je těžké odejít, viď.”
Joe Black: „Ano, Bille.”
William Parrish: „Takový už je život. Co ti mám povídat. Měl bych se bát?”
Joe Black: „Člověk jako ty nemusí.”
14. 11. 2015 - 4:28 | 93 znaků | posláno 17x | známka 2,59 (22x)
(Will se vzteká.)
Joe Black: „Nerozčiluj se, Wille. Přivodíš si infarkt a zkazíš mi prázdniny.”
14. 11. 2015 - 0:06 | 160 znaků | posláno 7x | známka 2,83 (30x)
(Joe přijde do kuchyně. Kuchař mu nabídne jídlo.)
Joe Black: „Ó ne. Raději arašídové máslo.”
Kuchař: „Jak ho mám servírovat? S toasty?”
Joe Black: „Ne, jen to máslo.”
14. 6. 2015 - 23:16 | 969 znaků | posláno 18x | známka 2,36 (108x)
Joe Black: „Miluju tvou dceru a dneska si ji odvedu s sebou.”
William Parish: „Cože?”
Joe Black: „Myslím, žes mě slyšel, Bille.”
William Parish: „Nikam si Susan neodvedeš. Co to má vůbec sakra znamenat? Dohodli jsme se.”
Joe Black: „A mě to mrzí.”
William Parish: „Susan je má dcera, má před sebou nádherný život. Chceš ji o to připravit a říkáš, že tě to mrzí? Promiň, ale omluva se nepřijímá.”
Joe Black: „To je mi jedno, Bille. Miluju ji.”
William Parish: „Jak ideální, když si můžeš vzít, co chceš, protože se ti to líbí. To není láska.”
Joe Black: „A co to je?”
William Parish: „Nějaké bezúčelné zaslepení, ze kterého máš chvilkový požitek. Chybí tomu to důležité.”
Joe Black: „A to je co?”
William Parish: „Důvěra. To, že bereme odpovědnost za svou volbu. Že se podle toho chováme po zbytek života. A hlavně, že neublížíme tomu, koho milujeme.”
Joe Black: „Láska podle Williama Parishe.”
William Parish: „Znásob to nekonečnem, ponoř do hlubin věčnosti a stejně stěží pochopíš, o čem mluvím.”
Hlášky 1 - 11 / 11