Trhák (1980)

Ticháček: „Prosím vás, kde se tady říká Pod lesem?”
Eliška: „To je támhle, pod lesem.”
Ticháček: „Aha.”

Produkční Šus: (V kanceláři řve na režiséra před celým štábem.) „To jsem ještě neviděl. A to mi všichni tvrdili, že má gymnázium. Pcha. Ale kde? Někoho tak indolentního jsem za kamerou ještě neviděl. To je nula! Nula od nuly pojde.”

Scénárista: „Na jaký pohřeb?!”
Režisér: „Na svůj vlastní... Ale to není podstatný...”
Scénárista: „Jak se tam dostal - na svůj vlastní pohřeb?”

Produkční: „Mám starosti s rozpočtem! Ta stavba vesnice nás zruinovala! Teď chce pan režisér polovinu vyhodit do vzduchu!”
Režisér: „Tak polovinu ne, ale ten výbuch je tam dramaticky nutnej. Ale co není nutný, to je platit scénáristovi pokoj v hotelu, aby nás mohl denně otravovat na place.”
Produkční: „Pokoj v hotelu, to je prkotina.”
Režisér: „No, to máte korunku ke korunce...”

Dědeček Lukeš: „Já dělám, že nevidím, ale já vidím!”

(Novinářská chvíle v přestávce natáčení. Režisér Kohoutek vypráví o přípravě výbuchu na návsi.)
Režisér Kohoutek: „Tato scéna, jak jistě všichni chápete, se nedá opakovat. Proto nenatáčíme jenom jednou kamerou jako ostatní scény, ale třemi kamerami zároveň. Čili, kdyby jedna nebo dvě kamery odešly, tak to alespoň v jedné - nebo, jak my filmaři říkáme, v jednom kufru - bude.”
Novinář: „A můžeme si ten výbuch vyfotit?”
Režisér Kohoutek: „Samozřejmě, Zdenička vám pak vykáže prostor, kde nám nebudete vadit.”
Hlavní pyrotechnik: „Pane režisére, pyrotechnika je hotová, jen to zmáčknout.”
Režisér Kohoutek: „Ano, výborně.” (k novinářům) „To byl náš hlavní pyrotechnik.”
Novinář: „A prosím vás, řeknete nám, abychom ten výbuch nepropásli?”
Režisér Kohoutek: „Ale to je jednoduché, dívejte se prostě na mě. Já budu stát tady, a to je domluveno, že jak já takhle zdvihnu ruku, tak se všichni připraví, a jak takhle mávnu...”
(Ozvou se výbuchy, štáb se kryje před letícími cihlami a filmařská technika se tříští o zem.)

(Ticháček se snaží sbalit Elišku.)
Eliška: „Já nevím, jak bych vám to řekla.”
Ticháček: „Ne, to mi stačí: Máte jiného, nemusíte mi nic vysvětlovat. Na shledanou.”
Eliško: „Ale neberte si to tak. To by mě mrzelo, kdyby vás to nějak moc mrzelo.”
Ticháček: „Ale ne, se mnou si nedělejte starosti. To já si někam zalezu, uvařím si čaj, možná si třeba i trochu popláču, ale zítra už to bude všechno dobrý. Já jsem na to zvyklej, já mám trénink. Nepůjčila byste mi kapesník? Kdyby to na mě přišlo už cestou.”

Zedník Merunka: „Paní Hurychová, já - a to je moje zvláštnost - si svoji maltu vždycky míchám sám!”

(Ticháček se ubytoval u Lukešových.)
Babička Lukešová: „Tady budete mít klid. Akorát Lukeš vás bude možná trochu otravovat, ale toho si nemusíte vůbec všímat.”
Ticháček: „To je kdo, ten Lukeš?”
Babička Lukešová: „Můj muž. Kdyby na vás nějak moc dotíral, řekněte mu, že nemáte čas, a bude od něj pokoj.”

(Novinářská chvíle v přestávce natáčení.)
Novinář: „A pane režisére, kterou scénu budete točit teď?”
Režisér Kohoutek: „Dneska točím svůj vůbec nejnáročnější záběr. Pyrotechnik Ticháček, hrdina našeho filmu, uskuteční svůj veliký výbuch. Tento výbuch bude mít ve vsi nečekané následky. Totiž, odpůrcem nové hnojicí metody je jistý zedník Merunka. Je to takový vesnický šizuňk, na melouchách šidí maltu a z ušetřeného materiálu si staví vlastní dům. To je takový satirický tón, že.”

Scénárista Jíša: „Já myslím, že teď je příležitost, abychom se vrátili k tomu mému původnímu záměru.”
Skriptka Jiránková: „Vy jste tak naivní. Váš původní záměr nikoho nezajímá, je zajímá, jestli mají prachy na to, aby to dodělali.”

(V zákulisí letního kina před slavnostní premiérou filmu.)
Produkční Šus: „Nikam nejdu. Nenechám se přece ukamenovat.”
Skriptka Jiránková: „Čeho se bojíte, pane Šus? Klanět se budete před filmem, ne po filmu.”

Učitelka Eliška: „Prosím vás, kdy mají děti začít zpívat?”
Režisér Kohoutek: „Hned po výbuchu, hned jak hnůj dopadne na zem.”

Produkční: „Labutě, berušky, hadi... Dostanu já někdy normální film?”

Dědeček Lukeš: „Pojď si cvrnknout... Kuličky!”
Ticháček: „Teď nemůžu, nemám čas, musím do práce. Ale večer, až se vrátím, tak si cvrnknem, jo? Večer. Udělejte zatím ďolík.”