Vtipy a srandičky

(Franta Sláma se ptá důstojníka, kdy poletí do boje, poté se vrací za svými muži.)
Bedřich Mrtvý: „Tak co říkal?”
Franta Sláma: „Něco o chytání opic...”
Karel Vojtíšek: „No to dává smysl, protože všechno ostatní jsme už dělali.”

Dave Lister: „Ufouni? Tím vysvětluješ všechno, co je naprosto normální. Ztratíš klíče - jsou tu ufouni. Ze zdi spadne obraz - jsou tu ufouni. A když jsi vypotřeboval celou roli toaleťáku, taky jsi to svedl na ufouny.”
Rimmer: „My ji nespotřebovali celou, tak kdo?”
Dave Lister: „Ufouni že nám choděj na toaleťák?!”
Rimmer: „I takový ufoun musí tam, kam královna pěšky. Leda že by to dělali nějak cizokrajně. Že by to třeba vypouštěli z uší.”
Dave Lister: „To teda musí bejt, sedět za nimi v kině.”

(Rigsby a Cho se zastaví u stánku s ovocem.)
Rigsby: „Nazdar, jako obvykle prosím. Chceš něco?”
Cho: „Jo, kafe. Černé.”
Rigsby: „Je to stánek s ovocem. Prodávají ovoce, Cho.”

(Jane je za vyrušování napomenut soudcem.)
Jane: „Omlouvám se, vaše ctihodnosti, ale tato žena chrlí jenom absurdní právní žvásty. A jsem trochu hladový.”
Lisbonová: „Vaše ctihodnosti, pokud dovolíte, vypořádám se s ním.”
Soudce: „Pan Jane... Tak se jmenujete, že?”
Jane: „To je pravda. Patrick Jane.”
Soudce: „Tento soud vám uděluje pokutu tisíc dolarů.”
Jane: „Zvedněte to na dva tisíce a dovolte mi říct této protivné ženštině, ať si s tím pohne.”
Soudce: „Dva tisíce tedy. Obhájkyně, slyšela jste ho. Popojeďte.”

O’Neill: „Thorrovu loď napadlo hejno technobrouků.”

Otec Stilese: „Takže ty posloucháš všechny moje hovory?”
Stiles: „Ne... teda, ne ty nudný.”

Ralf: „Vyhrál jsem ho v Hero’s Duty.”
Vanilopka: „Hlavy dutý? Tak to musí být vážně náročná hra, když jsou tam všichni vymletý!” (začne se smát)

(O’Neill a Teal’c byli uvězněni Thorovým kladivem v hoře.)
O’Neill: „Voda. Dej jí dost času a zničí zdi, i takové jako tyto. Takže za pár set let jsme volní.”

Fry: „Jasně. Padejme raději odsud.”
Bender: „Žádný problém. Ohnu a otevřu dveře.”
Fry: „Nemůžeš ohýbat dřevěné dveře!”
Bender: „Já to vím, ty to víš. Ale tyhle dveře vypadají, že jsou dost hloupé.”

Carterová: „Když oni nešli chodbou C-19, jak jste jim řekl.”
O’Neill: „Smradi mazaní.”

O’Neill: „Ti všichni tam debatují o smyslu života. Oba Danielové jsou vším fascinovaní a obě Carterové se už hádají. Teal’c se cítí sám. A my dva musíme probrat pár věcí.”
O’Neill 2: „Nebudu ti dělat potíže, pokud jde o to, kdo se vrátí zpátky.”
O’Neill: „Děkuji.”
O’Neill 2: „Se šlechetností to nemá nic společného, to mi věř. A ať tě ani nenapadne poslat bránou nějakou bombu.”
O’Neill: „Nenapadne.”
O’Neill 2: „Ale ano. Znám tě.”

(James Bond a doktorka Holly Goodheadová jsou v lanovce. Čelisti překousl jeden z vodících drátů. Lanovka se zakymácí a James Bond vypadne, ale na poslední chvíli se zachytí.)
Dr. Holly Goodheadová: „Drž se.”
James Bond: „Taky mě to napadlo.”

Holly: „Není tady.”
Kocour: „A co?”
Holly: „Země, zmizela... Moment, díval jsem ze špatného okna.”

Kapitánka: „Jak zní první pravidlo Hero’s Duty?”
Ralf: „Kdo zdrhne před bojem, dostane nábojem?”

(Přistanou na Zemi.)
Rimmer: „Ve které jsme době?”
Holly: „No, to se dá určit dost těžko. Ale z dostupných dat usuzuju, že se nacházíme někde v době kolem oběda. Možná už bude půl jedné!”
Rimmer: „Jaká je to historická doba, ty slepice! Vyřítí se na nás Čingischán a jeho barbarské hordy tamhle zpoza kopce? Nebo masožraví dinosauři, jako vystřižení ze Spielberga? Jaký je rok?!”
Holly: „No, na to, abych ho určila přesně, potřebuju víc údajů.”
Rimmer: „Třeba?”
Holly: „Hodil by se letošní kalendář.”