Vtipy a srandičky

(Tomáš s Ozzákem přijdou do obchodu, kde si Marcelka věší prádlo na šňůře.)
Tomáš: „Dobré ráno, Marcelko. Už bude devět.”
Marcelka: „Mám jen jedny ruce.”
Ozzák: „Tenhle krám byl vždycky známej tím, že se tady otvíralo přesně.”
Tomáš: „Ano. Přesně hodinu po tom, co ses probudil.”

(Saša a Lexa chtějí, aby se Simona a Tomáš dali dohromady, tak upečou dvě bábovky. Jednu dají Tomášovi a řeknou, že je od Simony a druhou dají Simoně a řeknou, že je od Tomáše. Pak se Simona a Tomáš potkají v hospodě.)
Simona: „Super bábovka!”
Tomáš: „Promiň, zapomněl jsem ti poděkovat.”
Simona: (nechápavě) „Rádo se stalo.”
Tomáš: „Byla dobrá.”
Simona: „Byla, no.”
Tomáš: „Hele, a co tě to vlastně napadlo?”
Simona: „To bych se měla zeptat spíš já tebe, ne?”
Tomáš: „No, já lidem nedávám bábovky jen tak.”
Simona: „Ty za ni něco chceš? Tak to si ji zas vem!”
Tomáš: „Ale já jsem si ji vzal!”
Simona: „Vždyť je pořád tady.”
Tomáš: „Kde se tady vzala?”
Simona: „Děti ji přinesly, ne?”
Tomáš: „No přinesly.”
Simona: „Tak o co ti jde?”
Tomáš: „Ježíš o nic. Já jsem chtěl jenom poděkovat.”
Simona: „Vždyť už jsem ti poděkovala!”
Ozzák: „Vy jste něco pili? Jestli jo, tak chci to samý!”

Sophie: „Byla jsem zasnoubená s mužem, co žil v kanálu. Jo, srdci nelze poručit. Navíc tvrdil, že se zná se Želvami Ninja a ty tehdy děsně frčely.”
Max: „Tehdy? Jestli mě seznámí s Donatellem, vraťte se k němu.”

Caroline: „Max, nelíbí se mi, jak naznačuješ, že jsem schopná Kaštana utýrat.”
Max: „Nic nenaznačuju. Říkám to na rovinu.”

Pete: „Gusi, jsi doma?”
Gus: „Je devět ráno, kde jinde bych měl jako být?”
Pete: „Beru to jako, že můžu dovnitř.”

Ben: „První věc na seznamu je: ‚Buď připraven na všechno.’” (Odchází do kurzu pro rodiče a děti a za chvíli se vrací, protože s sebou nevzal Emmu.) „Druhá je: ‚Nezapomeň dítě.’”

Kelišová: „Ne že bych udávala, ale hlásit se to musí!”

(Caroline dostala SMS od Nicholase.)
Caroline: „A tykal mi.” (významně) „Jsme tam.”
Max: „Tak proč jsi pořád tady?”

Žena v nakladatelství: „Jak to děláte, že popíšete ženu tak dobře?”
Melvin Udall: „Představím si chlapa, vynechám rozum a zodpovědnost!”

Harry: „Rone, kam to vlastně jdeme?”
Ron: „To nevím. Tati, kam to jdeme?”
Artur Weasley: „Nemám tušení! Pospěšte si!”

Riley: „Souhlasíš se mnou, že jo?”
Danny: „Souhlasit je silné slovo.”

Zdeněk Pohlreich: „Stojim tady jak píchlá duše.”

Fitch: (Vypráví, jak ovdověl.) „Všechno se stalo tak rychle. Wendy vůbec neviděla, jak se ten slon blíží. A hlavně... jak si sedá.”

(Han jde uhasit oheň v kuchyni.)
Caroline: „Hane, nechoď moc blízko. Víš, že se smrad korejského barbecue nedá dostat z oblečení.”

Danny: „Podpoř mě, Riley.”
Riley: „Ne, ne. Znám vás dva dostatečně dlouho na to, abych věděla, že to ‚Podpoř mě, Riley’ je jenom dvě vteřiny před ‚Sklapni, Riley, kdo se ptal tebe?’”