Vtipy a srandičky

Král: „Jo, jo, každej je tu chytrej, ale cestu do sálu mi nikdo neporadí.”
Závist: „Možná je to tím, že se ptáš těch nepravých lidí! Nepoznáváš mě? No vzpomeň si, vždycky jsi říkal, že mé rady jsou kořením tvého života.”
Král: „Koření? Ááá, kuchařka! Dostalas přidáno, víš to?”

(Komunikační důstojnice Uhura svolává pomocí komunikátoru posádku Enterprise.)
Taktický důstojník Pavel Chekov: „Neříkej, že jsme se ztratili. Budeme všem pro smích.”
Komunikační důstojnice Uhura: „Nějaký problém, pánové?”
Kormidelník Hikaru Sulu: „Jo... Ehm... Je tady... Zuří tu vánice.”
(Pavel Chekov fouká do komunikátoru.)
Taktický důstojník Pavel Chekov: „Není vidět skoro nic. Nasměrujte nás, prosím, na souřadnice.”
Komunikační důstojnice Uhura: „Mé přístroje hlásí slunečno a jedenadvacet stupňů.”
Taktický důstojník Pavel Chekov: „Sulu, koukni. Slunce vychází. Je to zázrak.”
Komunikační důstojnice Uhura: „Žádný strach, hoši, vaše tajemství je v bezpečí.”

Radní: „Orákulum řeklo, že pokud vytáhneš do války, Sparta padne.”
Leonidas: „Jo. Ale Orákulum taky řeklo, že naše břišní svaly vypadaj blbě. S tím já nesouhlasím.”

(Roger chce v obchodě s elektronikou platit platební kartou Discovery.)
Pokladník: „Je mi líto. Discovery kartu nebereme. Bereme Visu, Mastercard, American Express, Diners Club, cestovní šeky a dokonce taky gentlemanskou dohodu, že se zítra vrátíte a zaplatíte. Ale Discovery ne.”

(Steve nabízí své matce čokoládu, kterou prodává pro charitativní účely.)
Steve: „Můžeš být mým prvním zákazníkem.”
Francine: „Steve, možná si to neuvědomuješ, ale nemám žádné peníze. Má je na starosti tvůj otec. Ve své kabelce nosím cihlu, abych něco měla. A tu jsem musela ukradnout.”

Stan: „Za pět a půl hodiny budeme v historickém domě našeho dvacátého prezidenta, Jamese Garfielda. Než se zeptáš, není příbuzný Garfielda, té kočky. Já vím, taky mě to překvapilo.”

Roger: „Ahoj, Stane, dobré zprávy. Dostali jsme licenci na prodej alkoholu na světovém poháru. Můžeme prodávat pivo, víno a sodžu. Můžeme dělat sodžu koktejly. Chutnají jako normální koktejly, až na to, že jsou hnusný a chutnají jako lak na nehty.”

(Stan zkouší Rogerovo víno.)
Stan: (vyplivne víno) „Proboha!”
Roger: „Tak co myslíš? Měl jsem jenom čtyři zrnka hroznů, tak jsem přidal benzín a trochu nitroglycerinu... jako náhražku tříslovin. Dodává to tomu ten správný říz. A chutná to skvěle s fondánem.”

(Roger se přidal k organizaci, která hledá a krade vejce unikátním ptákům. Teď jedou na lodi na ostrov, kde má být pták, který se objeví a naklade vejce jednou za 100 let. Na lodi násilně drží i Stevea, ochránce vajec, aby jim jejich plán nezkazil.)
Steve: „Tohle vám neprojde. Propašoval jsem na loď vysílačku a zalarmoval ostatní ochránce.”
Roger: „Jak se ti ji povedlo propašovat? Několikrát jsem prohledal všechny tvé tělesné otvory!”
Steve: „Byla v mé kapse.”
(Roger mu prohledá kapsy a vytáhne vysílačku.)
Roger: „To je ale špinavej trik.”

(Skipper tančí smyslný tanec se dvěma listy.)
Kowalski: „Ty... nechceš injekci za žádnou cenu, že?”

Lindsay: „To ty se cítíš jako idiot? Režisér mi slíbil roli v Melrose Place!”

(Ted Striker přistává v Chicagu.)
Letištní amplion: „Let 209 právě popojíždí ke vchodu číslo 9... číslo 10... číslo 11...”

(Van Helsing vezme do ruky nějakou Carlovu věc.)
Van Helsing: „To je tvůj vynález?”
Carl: „Pracuju na tom už dvanáct let. Magma z Vesuvu se zásaditou složkou z pouště Gobi. Jedinečná záležitost.”
Van Helsing: „K čemu to je?”
Carl: „Nevím, ale určitě to bude mít úspěch.”

(Homer dělá před domem výzdobu na Halloween a přistaví se při něm Ned.)
Ned: „Halloween u Simpsonových. To je klasika. Půjdeš do domku na stromě, abys odvyprávěl tři hrůzostrašné příběhy?”
Homer: „To děláme v přístí epizodě. Psycho se Skinnerem a jeho máti, muppetí Čaroděj ze země Oz - já jsem Strašák Fozzie... a pak ještě něco s tím, jak nábytek dostane rozum a ovládne svět.”
Ned: „Hm, zní to super!”
Homer: „Lidé to žerou.”

Martin Záleský: „Jo, Davida jsem nesnášel. Ale nikdy bych mu neublížil. Kvůli mámě. Viděl jste, co to s ní udělalo. Tohleto, to bych si na triko nevzal.”
Ivan Tomeček: „A co ty dva Ukrajinci? Ty jste jen tak přemlouval, aby ho vzali do tanečních nebo co?”