Zoufalé manželky

(Gaby vyčítá Juanitě, že neví, že je Mexičanka.)
Gaby: „Nemůžu uvěřit, že nevíš, že jsi Mexičanka. Mexický jídla jíme pořád.”
Juanita: „Jo, ale jíme i čínu. To jsem i Číňanka?”
Carlos: „Ne, to jen tvoje matka neumí vařit.”

(Lynettini kluci ukradli z Mikovi garáže šperky paní Huberové a Susan, Lynette, Bree a Gaby si o tom povídají.)
Susan: „Ale přinesli je Lynettini kluci.”
Bree: „Chceš snad říct, že Marthu zabila dvojčata?”
Lynette: „No, nedivila bych se.”

(Tom a Lynette mají finanční potíže.)
Tom: „Nezapomeň, že dětem nikdy nechybí to, co neměly.”
Lynette: (ironicky vyjmenovává) „Jídlo, oblečení, střízlivá matka.”

(Gaby vysazuje Juanitu před školou v ‚zelené zóně’, i když to má zakázané.)
Gaby: „Vystup si, broučku. Běž. Běž. Běž. Běž!” (Pomalu se rozjíždí a při tom stále kouká na Juanitu, která odchází. Na poslední chvíli se otočí a vidí mávající Danu, kterou nakonec poráží.) „Na to voskování obočí se asi nedostanu.” (Dodává smutně.)

(Mike jde k Susaninu domu. Ta si představuje, co všechno se může stát.)
Mike: (smutně) „Tohle je šílené, Susan!”
Susan: „Já vím!” (začne ho líbat)
(Nová verze.)
Mike: (vášnivě) „Ano, Susan, všechno, co ti řekli, je pravda. Zabil jsem člověka. Co ti ale neřekli, je, že jsem zabil pro tebe!”
Susan: „Oh!” (začne ho líbat)
(Nová verze.)
Mike: (míří na Susan pistolí) „Když tě nemůžu mít já, nemůže tě mít nikdo!”
Susan: „Sklapni!” (začne ho líbat)

Lynnet: „Jde o stromový domek mých dětí. Potřebují ho.”
Susan: „A já potřebuju spát.”
Lynnet: „Proč si nepořídíš klapky na uši?”
Susan: „Proč si nepořídíš klapky na stromové domky?”
Lynnet: „Co? To přece nedává smysl.”

Lynette: (na porodním sále) „Chtěl jsi čtyři děti... Já chtěla jedno. A tak nějak jsme se dohodli na čtyřech. Teď je vážně na čase skončit.”

Orson: „Prosím. Musíš mi odpustit.”
Bree: „Orsone, každá manželka pochopí, když její manžel udělá pár chyb - zapomene na výročí, občas řekne něco hrubého, ale my všichni máme nějakou mez... a ta má je pokus o vraždu manžela mé nejlepší přítelkyně.”

Susan: „No, kmín nemám. Ale třeba najdu skořici!”
Bree: „To je skoro to samé...”

(Gabrielle je v šatně Victorovy exmanželky.)
Victor: „Je čas jít.”
Gabrielle: „Nech mě se rozloučit.” (obejme šaty)

Tom: „Víš, kam tím mířím?”
Lynette: „Asi ano... Doufám, že se pletu!”

Nora: „Byla bys ráda, kdybych se zabila, že jo?”
Lynette: „To neříkám! Kdyby se to ale stalo, asi bych našla způsob, jak to překonat...”

(Bree fotí pro obal kuchařky.)
Fotograf: „Zlatíčko, zatvařte se, jak chcete. Jen myslím, že se těch kuchařek prodá víc, když se nebudete tvářit, jako když jste se právě milovala s kostkou ledu.”
Bree: (na svého syna) „Andrew, drahý, dáme si pauzu. A řekl bys prosím tady gentlemanovi, že jestli mi ještě jednou řekne ‚zlatíčko’, tak vezmu ten foťák a vyfotím mu střeva zevnitř?”

Tom: „Sakra, Lynette, proč mi pořád kazíš radost? Proč mě někdy aspoň trochu nepodpoříš?”
Lynette: „Dobře, přinesu ti ručník.”
Tom: „Na co?”
(Lynette chrstne Tomovi skleničku vody do obličeje.)

Andrew: „Ty mě vydíráš kvůli večeři?”
Bree: „Ani nevíš, jak daleko jsem schopná zajít kvůli symetrickému rozmístění u stolu.”